Příbeh z dovolené - část 7.

Další dovolenkový den se na nás jen smál. Krásné počasí a průzračná voda. Lenošili jsme u moře a já jsem také odfotila květenu v zahradě hotelu.

Po obědě jsme si naplánovali výlet k dalšímu místnímu turistickému cíli. Byl to výšlap na jeden z nejvyšších vršků v okolí.

V poslední době zde vybudovali parkoviště a některé cesty zpevnili a opatřili trasu cedulemi. Také je pravda, že jsme cestou potkávali hodně místních a turistů, za což mohly probíhající dny volna.

Trasa začínala vyhlídkou u jedné z četných strážných věží, které v minulosti sloužily jako body, odkud se hlídala pevnina od moře. V historii se velmi často stávaly útoky pirátů a takových věží a pevností je velmi mnoho po celých emirátech.

Výstup šel dobře, cestou byly zastávky, kde se mohlo odfotit město a přilehlé datlové a zvířecí farmy. Byl krásně vidět přístav a i nedaleké ostrůvky. Slunce šlo pomalu dolů a město se postupně rozvítilo. I na ten prosinec bylo dost teplé počasí a voda na pití ubývala. Také ubylo květeny a viděli jsme už jen kamení a sem tam nějaký bodlák. Adam se pochopitelně popíchal.

Stoupaní tu nejmladší vyčerpávalo. Nedaleko cíle Amal už nemohla. Tak jsem se rozhodla tam s ní zůstat. Ostatní pokračovali srdnatě až na vrchol.

Stmívalo se. Začínali jsme být s Amal nervózní. No proč asi. Výlet to byl pěkný, ale při myšlence, že bychom šli z toho krpálu dolů bez osvětlení, mi bylo poněkud úzko. A zbytek naší grupy nešel,..Rozhodla jsem, že alespoň já s Amal půjdeme dolů a nebudeme čekat. Cesta zpět byla samé kamení a zákruty. Z města se začaly ozývat azány z jednotlivých mešit. Pěkně postupně. Bylo to kouzelné. Otázka pro vás. Víte, co je to azán?

Na konci sestupu už jsem musela svítit mobilem. Díky Bohu jsme se dostali bezpečně dolu a pak začaly nervy, jak se dostane zbytek rodiny dolů. Naštěstí to netrvalo dlouho a přišli.